Ahoj,
já jsem Mr. X, pocházím z blogu my-dream-world.blog.cz, jenže blog.cz má poslední dobou nějaké výpadky a často se stává, že i když jsem blog nezrušil ani nic, tak prostě při jeho vyhledání mi to napíše, že blog neexistuje a druhý den už je zas normálně funkční. Bohužel nemám na to trpělivost a i přesto, že celou dobu, co na blogu účinkuji ať už jako Mr. X nebo jiný blog, jsem byl věrný blogu.cz a odmítal jsem přecházet, jako ostatní na jiné domény, tak bohužel, pokud tam jsou takové problémy, tak raději přejdu a naučím se s touhle stránkou.

Štve mě to hodně, jelikož tam jsem vydal již dva články na toto téma a jeden z nich mi zabral den času, ale bohužel, to se stává, takový je život. Tento článek si pro podobné případy raději zálohuji, takže nyní napíšu to, co jsem vydal tam a pokusím se naučit fungovat tady a dodržovat své zvyky, které jsem měl na blog.cz

Takže prvně než začnu hovořit o typech jako takový (cholerik, melancholik, flegmatik, sangvinik), tak prvně ten kříž té typologie rozdělím pouze na půl.
Jelikož já absolutně miluji komunikaci a psychologii, tak chci toto téma vám vysvětlit správně, jelikož toto je základ celé komunikace. Ale než začnu, tak jsou důležité věci, které je třeba říct:

Český jazyk přebírá tři pojmy z typologie a používá je špatně. Dokonce v některých rodinách jsou ty názvy používané, jako nadávka. Já jsem si vzal za cíl vás přesvědčit, že ani jeden z těch typů není špatný. Když se řekne cholerik, tak většina si představí člověka, který řve a je agresivní, když řeknu flegmatik, tak opět většina vidí lenocha, melancholik to je ten depresista a sangvinikovi se nic moc neví, krom toho, že je společenský. Co z toho logicky plyne?
,,Aha, takže cholerik je cvok, melancholik je cvok, flegmatik je cvok a ten sangvinik vypadá, jako jediný rozumný, tak hurá všichni se do něj stylizujeme."
To je hloupost. Na světě jsou potřeba všechny čtyři typy, jinak by to nemohlo fungovat, představte si to jako nosnou zeď, akorát že všichni čtyři jsou nosná zeď.

Další věc, kterou musím říct je ta, že zde budu uvádět příklady těch typů a budu je popisovat tak, že jsou čistě jen ten jeden typ a ještě k tomu v nejvyšší možná vyhranětosti, to z toho důvodu, že pokud se to někdo z Vás bude chtít naučit, tak se to naučíte právě na těch extrémech a pak se vám jednodušeji budou určovat lidi, kteří jsou v zředěné podobě.

Taky musím zmínit, že toto, co vám hodlám představit, je pouze model. Pokud máme na světe sedmnáct miliard lidí, tak máme sedmnáct miliard osobností. Nelze každého určovat pouze na ten jeden typ, každý z nás nese v sobě každého, akorát že u jednoho z těch typů je toho o pět kilo víc, a to je ta naše škatulka. Samozřejmě, existují lidé, co jsou hodně vyhraněné typy, ale jsou i lidi, kteří jsou prostě míchnutí vším.

A teď se na to vrhneme.
Levou stranu si představte jako pozorovatele a pravou jako lovce. Začnu lovcem.
Příroda nedělá chyby, když ano tak si je sama velmi rychle opraví, když jsme žili jako jedinci, kteří žili sami, rozmnožili se a zase si každý šel po svých, tak nebylo třeba "specializace", toto si představte na organismu. Když máte jednobuněčný organismus, tak ta buňka funguje, tak že si sama příjme potravu, sama ji zpracuje a sama ji vyloučí, ale za cenu toho, že to není efektivní (všechno má svou cenu)
Pak se objeví mnohobuněčnost a máme specializované centra na příjmání potravy, na vylučovaní, ale za cenu toho, že zde není cesty zpátky.
A tak samo je to s typologií, my jsme začali žít v nějakých tlupách a byla potřeba někoho, kdo přinese domů potravu a někoho, kdo se postará o děti, tak nás příroda v myslích specializovala, ale za cenu toho, že není cesty zpátky a za cenu toho, že se nám mezi lidmi zhoršila komunikace a porozumění. My si určitou ztrátu té komunikace můžeme dovolit, pokud to bude vykoupeno něčím užitečným, a to něco užitečného je právě ta specializace.

Jak ten lovec potřebuje fungovat? Musí být rychlý. Lovec má vynikající schopnost rozhodovat se v krizových situacích, když bychom si řekli, že 100 jednotek informací je celek, tak on vyhodnotí 5-6 parametrů ze 100 a už jedná. Jak by to vypadalo, kdyby začal přemýšlet? Zašustělo v křoví a lovec jde, ale najednou se zastaví. ,,Mám já chuť na maso? Chci já vůbec jíst maso? A co když mezi mnou a tím keřem je bažina?" Asi bychom měli problém.
Lovec je rychlý, jakmile vidí pohybující se cíl jde po něm.

A teď skočíme na levou stranu. Pozorovatel, ten to má přesně naopak. Pozorovatel si jednou seděl pod stromem a už dvě hodiny koukal. Tak se to aspoň jevilo tomu lovci, ale ve skutečnosti se pozorovateli v hlavě odehrával doslova jaderný boj. On přece ví, že před nějakou dobou, no když tu byl ten sníh, tak to slunce vycházelo tamhle za dubem a teď, když jsou ty vedra, tak vychází tamhle za břízou. Jak by tuto situaci řešil lovec? ,,Můžeš s tím něco dělat? Ne, tak to neřeš a pojď na mamuta, protože ten mizí v dáli."
Jenže pozorovatel má tu možnost to řešit, zažívat a cítit. U lovců jsou výsledky hned, protože oni jsou rychlý, oni uloví a mají, ale u pozorovatelů jsou ty výsledky až za nějakou chvíli. On bude ještě rok takto sedět a pozorovat slunce, pak ho napadne, že si do země bude píchat kolíky, a takhle to bude dělat jeho syn, jeho vnuk, jeho pravnuk a za několik století budeme mít kalendář.

Čas

První půlená veličina, kterou mají je čas.
Lovec potřebuje, aby se věci dělaly rychle, protože králík mizí v dáli. On potřebuje spěchat, protože když spěchat nebude, tak to znamená, že nebude jídlo a to znamená smrt. A ony se tyhle předpoklady drží stále i do dnešní doby, lovec bude dobíhat autobus, i když nespěchá. Pokud budete lovce zdržovat, tak vás nenávidí,
Pozorovatel nespěchá. Je přece nesmysl chtít, aby pozorovatel dělal svou práci rychle, protože to nejde. Lovec si může říct, že si naddělá a bude lovit 2x tolik a pak může týden ležet, ale je blbost chtít po pozorovateli, aby týden intenzivně pozoroval hvězdy, a pak to může na měsíc vysadit. Oba mají pravdu, ale každý za svých podmínek.
Počkat si týden než půjdeme na mamuta, máme problém, ale zkusili jste někdy ukecat kytku, aby rostla rychleji?

Pozorovatel bude doslova prosit a žebrat o trochu více času.  A jen toto stačí na to, aby nesnášeli
Lovec a pozorovatel spolu pracují na úkolu, kterým jim byl zadán.
Lovec: ,,Správně je to rychle."
Pozorovatel: ,,Ne, ne, správně je to důsledně, důkladně a kvalitně."
Lovec: ,,Správně je to rychle říkám."

Oba mají pravdu, ale za svých podmínek a za svých podmínek.

Komunikace


Další věc, co mají naopak je komunikace. Když jste lovec, co v komunikaci není potřeba? Příliš zdvořilá komunikace. Ta žere čas. Jak by to vypadalo, kdyby byl lovec zdvořilý? ,,Kolego, mohl bych vás poprosit, byl bych šťastný, tedy, kdyby vás to neobtěžovalo a měl by jste chviličku, tak by bylo dobré, kdyby jste prosím, nadběhl mamutovi z leva, děkuji." Moc to nesedí, co?
Lovec, když mluví, tak říká pouze život zachovávající informaci. Doktoři jsou to stejné, když operuje, taky neříká: ,,Sestro, byl bych rád, kdyby jste mi podala, prosím, skalpel číslo 4, děkuji."
,,Čtyřku, hned, teď, dělej." Vypadá to spíš takto.

Lovci nepište dlouhé e-maily. Pokud mu pošlete e-mail, ve kterém musí rolovat, tak vás už teď nesnáší, i když neví, kdo tam je podepsaný. Lovci se snažte napsat e-mail, tak maximálně do dvou řádků. Toto má šanci na přečtení. Na toto můžete argumentovat, že některé věci, ale nejdou shrnout do tří vět, fajn, jak v tomto případě? No buďto mu pošlete e-mail napsaný v odrážkách, to mají rádi, to se dá odškrtávat. Tak 6-7 odrážek o 4 slovech a nebo mu radši pošlete tři maily o třech řádkách, než jeden devíti řádkový mail. Možná vám bude připadat, jako totální hloupost, ale takhle tam ta psychologie prostě funguje.

Když budete psát mail pozorovateli, dejte si záležet na tom, aby ten mail byl správně zformátovaný, aby nechybělo oslovení, pozdrav a rozloučení. Pokud budete mít v každém odstavci, tak trochu jiné písmo, podle toho, kde jste co okopírovali, tak už je zhnusen, sotva to začal číst. 

Pokud potřebujete spolupráci z prava nebo z leva, ale sami jste na opačné straně, tak musíte udělat nápřah na jejich stranu. Obojí vysvětlím.
Pokud potřebujete spolupráci z prava, tak musíte poslat signál "to bude rychlý/neboj já tě nezdržím",



Pokud za lovcem přijdete a začnete ,,Dobrý den, neruším?" tak už teď rušíte.  Nejlepší, jak začít na lovce je: ,,Dobrý den, ani si nesedám, za A, za B, za C." (to jako body, toho, co potřebujete sdělit).
Zkrátka, pokud máte čtyřiceti stránkovou práci, kterou mu potřebujete předvést, tak nejlépe udělat výcuc, výcuc z výcucu, a osekat to na body. Ano může se zdát, že nesdělíte vše, co potřebujete, jenže ono to má fintu.
,,Za A, za B, za C."
,,Aha, jak to myslíte, za B?" Koupili jste si 10 sekund na vyjádření.
,,No myslím to tak a tak."
,,Aha, a jak to provedeme?" Dalších deset sekund.
Touto metodou si postupně rozevíráte trychtýř na to vysvětlení.

Pozorovatel opět naopak, pokud tam přiběhnete jako žíznivá čára, tak začínáte blbě. Jemu nemůžete vyslat signál "to bude rychlý!" to na něj dělá ten nejhorší možný dojem "další, co nepřemýšlí".
Pokud chcete po něm spolupráci, musíte svůj bod A zabalit do informací. Levý horní kvadrant vám NIKDY nebude pracovat na úkolu, kterému nerozumí. Buď se začne ptát, což tu pravou stranu, štve a nebo v tom horším případě se ani nezačnou ptát. A prostě vyčkávaj, vždyť to zadání nepřišlo celé.

Za ním by jste měli přicházet takto: ,,Dobrý den, omlouvám se, že obtěžuji, ale víte psali nám už z vedení a to vyúčtování dříve chtěli podle metodiky ABC, teď to chtějí podle metodiky DEF, předtím to bylo do dvacátého, teď to chtějí do desátého, což znamená, že termín je tento pátek, ještě je pár věcí, co by jste k tomu měl vědět, bylo by možné udělat si schůzku a probrat to? Časově se přizpůsobím, vím že toho máte hodně."

,,Ne, to je důležité, na to si sedneme hned." A nakonec se dostaneme k tomu " za A, za B, za C" , ale tam se dostaneme až za nějakou chvíli. Je důležité, pochopit, že to není, že si svoláme dvaceti hodinovou schůzi a budeme si to tam vysvětlovat. Je to v řádu minut, to zaobalení do informací. Problém je, že lovec uvažuje: ,,Tři minuty jsou moc!! Tři vteřiny jsou tak akorát." Tři vteřiny jsou tak strašně moc, že pravé už to dělá zle, a oni musí pochopit, že to jsou zatracené tři minuty, které ale pohnou levou stranou.

Klasická chyba, kterou dělají jak levá, tak pravá. Když spolu pracují ať už výjimečně na nějakém úkolu nebo spolu pracují každý den, tak oba si myslí, že existuje pouze ten jejích svět. Lovec, když má pocit, že na levo se kýty dost nemrskaj, tak přitlačí, kde nepomohla síla pomůže větší síla. A to je ta chyba. Pozorovatelé nesnáší, dělání pod tlakem, oni se nedokážou ani soustředit v ten moment a mentálně se ukryjí. Jak tedy zařídit, aby zrychlili? Uvolním ramena, hlas naladím na medovo-máselno a láskyplně to na levo vysvětlím.
Pozorovatelé zase brzdí. Když potřebují s nimi nějakým způsobem pracovat a připadá jim, že lovci jsou moc zbrklý, tak se snaží je táhnout zpátky. Výsledek je zrychlení pravé strany. Takže jak zbrzdit lovce? Zrychlit.

Příklad:
Pepa (lovec) má prezentaci pro vedení o nákladech za minulý měsíc, vedle něj tam sedí Karel (pozorovatel), který je účetní.
,,Karle, kolik to vyšlo za minulý měsíc, za pohonné hmoty?"
,,Pepo, takhle to nejde." (už ho zabil, slovo "nejde" nedělá pravé straně dobře a jelikož je slušný člověk a nemá rád, dělání pod tlakem a nedostatek informací, tak mu to vysvětlí)
,,Já nemám klíč k databázi, to má jiné oddělení, i kdybych ho měl, potřebuji si to očistit o nějaké vlivy, přepočítat to, Maruška je nemocná, ta by to musela počítat semnou, protože pohonné hmoty má na starost ona, no potřebuji aspoň týden, pokud chceš rozumný výsledek."
,,Ježiš-marja Karle, prostě to nějak střel."(Nějak to střel? To zas nedělá dobře levé, pravá strana je pistolník, levá je sniper)

Jak by to muselo být, aby to dopadlo dobře? Je to opět blbost, ale funguje. Totiž Pepa se neptal na to kolik to vyšlo, skutečná otázka byla ,,Jdeš semnou na mamuta?" (spolupracuješ?) je lepší, když jich jde na mamuta 10 než když jich jde 5. On se prostě ve skutečnosti ptal na spolupráci a když to Karel začal vysvětlovat automaticky ho viděl jako neschopného.
Tím vysvětlením Karel řekl  "já s tebou na mamuty nejdu, jdi si sám."

Takže ta blbost:
,,Karle, tak kolik?"
,,Nevím, zjistím, pošlu." 
,,Konečně někdo schopný."

Je to blbost, že? Ale funguje.

Priority 

Zde je potřeba už přidat tyto označení, melancholik, cholerik atd... Ale já to přeznačkuji.
A nyní se po-věnuji každému z těch čtyř, ale jen okrajově, hlubší to bude v dalším článku.
Analytický typ, alias melancholik - Je orientovaný dovnitř (levá a pravá strana, levá strana má komunikaci orientovanou dovnitř a pravá ven, to není, že jeden z nich je asociál a druhý si nevidí do úst, ale je to to, že někoho napadne myšlena levá strana zváží myšlenky, jestli ji říct a pravá to bez váhání vypálí)
a na výsledky, což znamená, že je nedostižný v myšlení dopředu, to není depresivní člověk, to je člověk, který je šachový hráč, to je člověk, který je vždy připraven. Představte si ho jako člověka zimních krajin. On ví, že ta země rozmrzne v nějakou dobu a on si musí spočítat, kdy rozmrzne, protože, když to zasadí v jinou sezónu, než jaká je tomu určená, tak to nevyroste, a to znamená smrt. On ví, že si musí spočítat, kolik potřebuje z úrody schovat na zasetí, kolik může sníst, že si musí udělat zásoby, oni ti melancholici, mají tendence si pořád dělat zadní vrátka. Pokud je nemá tak to znamená smrt.

Sangvinik je jeho přesný opak, orientovaný na vztah a ven způsobuje to, že v něm je všechno prostě WOW! On potřebuje být vidět, on potřebuje mít pozornost, on potřebuje, aby ho všichni měli rádi. To je zkrátka showman. A je to člověk teplých krajin, je mu je jedno, kdy si to zasadí, v teplých krajinách se něco najde vždycky a tím, že se vždy něco najde, tak nebude řešit nějaké vrátka, jemu mozek říká "máš, sežer", když to nesní hned, je to smrt a zbytečně vyhozené, sangvinici nemyslí dopředu, jim je úplně jedno jestli ty tabulky mají být vyplněné takhle nebo ne, oni chcou aby to měla nápad.

Cholerik - orientovaný ven a na výsledky, to není ten typ, co řve, to je ten typ, co vás nenechá sedět. ,,Už jste vypili kafe? Fajn jdeme sekat zahradu."
*o půl hodiny později*
,,Už to máte? Super, doprala pračka, tak to pověste." To jsou ty vůdčí typy, to jsou ti, co mají snahu pořád někomu organizovat, jak co má dělat, to je ten, díky kterému jsme přežili, když tu běhali mamuti. Cholerik funguje jako oheň.

Flegmatik - to je přesný opak, to není ten lenoch. To je ten typ, co má neviditelné anténky a pozoruje, co se děje kolem a u toho si na té poradě říká: ,,Jejda teď urazil Marušku, sakra teď už urazil i Jardu."
To je mírumilovné stvoření, kterému je jedno jestli ta odvedená práce bude za hodinu nebo za dvě, jestli to stihneme dneska nebo na tom budem dělat i zítra, pro něj je důležité, abychom to udělali v klidu. To je člověk, který se jako první ptá, jestli někdo nemá hlad. Všichni ho mají rádi, protože je empatický.
Budou ještě i další části, netuším kolik jich bude, ale budou ještě nás o tom čeká spousta informací. Moc děkuji za přečtení, mrzí mě, že jsem musel opustit tamten blog, ale bohužel, netuším, co se stalo, ale už 48 hodin se na něj nejde dostat, takže budu muset být tady.
Moc děkuji znovu.
Mr. X