Ahoj,
dneska se podíváme na další část typologie, jak jsem již zmiňoval, toto téma je mně strašně hodně blízké, mám to rád a myslím si, že chce-li někdo začít studovat komunikaci, tak toto je právě ten odrazový můstek, protože toto je naprostý základ, ten základ, který nám dá pochopení a vědomí, že lidé opravdu nejsou stejní a že každý člověk na stejný podmět bude reagovat úplně odlišně, taky nám to dá vědomí, jak komunikovat s jakým typem a od toho se již pak odvíjí všechno.

Mám tady menší seznam, abych se dokázal orientovat v určitý bodech a nestalo se, že se o něčem rozepíšu a následně zapomenu další a třeba i hodně důležitý bod. Minule jsem hodně okrajově napsal, jaké ty typy jsou, ale ono se nám to prolíná do hloubky, proto bych navázal a dovysvětlil ty priority. 

Výsledkové typy

Toto jsou typy, kterým ta hlava říká "Napřed práce, potom zábava". Těmihle typy jsou melancholik a cholerik. Já ovšem budu používat ty druhé názvy a pro melancholika budu používat název analytický typ a pro cholerika dynamický typ. Především je třeba říct, že to, že jsou na výsledky vůbec neznamená, že jsou to nelidové, v případě rodičovství toto mohou být milující rodiče, kteří by se pro své děti nakrájeli na malinké kousíčky a podali se jim na stříbrném tácu, jen ta priorita na výkon je tam o milimetr upřednostněná, a to už udělá ten rozdíl. Dám vám k tomu příklad.

Máma sedí v autobusu a volá domů a vypadá to nějak takto: ,,No čau, tak co dobrý? Jo dobré, hele, co ta matika? Jo, jo. Dojedli jste tu česnečku? Dobře, mám koupit chleba nebo tam je? Jo dobrý, hele já dojdu pro ten chleba, ty než já přijdu ať je vynesený koš, nachystané věci do školy, umyj nádobí a vyvenči psa, až přijdu ať to je hotové a pak se podíváme na tu matiku, jo? Ok, čau."
Vztahy nebo výsledky?

Ovšem neznamená to, že se oba hodí na stejné práce. Vzpomeňte na první část, dynamický typ je rychlý, neplýtvá časem, všechno musí být teď a včera bylo pozdě! Kam se logicky takový typ nehodí? Do prací, kde je důležitá přesnost,  jako účetní by určitě nemohl pracovat, ten by neměl prostě ty nervy to vypisovat do těch tabulek a kontrolovat ty výpočty, jestli to je dobře... Dynamický typ je skvělý pro práce jako je hasič, policajt, doktor, číšník a podobně tam, kde se něco děje, tam kde se to hýbe... A taky nemůže být mezi lidmi (opět to přeháním do té čisté vyhraněnosti berte to s rezervou) ho pokud pošlete pracovat jako psychologa, tak to dopadne takto:
,,Jo, aha vy jste byla znásilněna, to mi je líto. Další!"

Analytický typ rozhodně nemůže být hasič, doktor... Tam se dělá pod tlakem, a to analytický typ rozhodně nechce. Jak jsem již psal levá strana se před tlakem a stresem doslova uzavírá a nedokáže se ani soustředit. Ten bude rád sedět a každý den vypisovat ty tabulky, každý den stejně, to se nemění to se dělá každý den stejně, to jemu dělá dobře. A v žádném případě nemůže být v televizi (kdo se improvizuje, ten raději umře něž aby improvizoval). Analytický typ je vědec.

Kdyby byl sangvinik a melancholik byli kolegové v jaderné elektrárně, tak by to vypadalo asi takhle:
M:,,Na tom budíku bylo kolik?"
S: ,,Někde mezi 2 až 5."
*po směně*
S: ,,Dneska to bylo fajn, nic nebouchlo, a tak."

Vztahové typy

Tady použiji pro flegmatiky empatický typ a pro sangvinika kreativní typ.

Empatický typ, levá strana (uzavřená) orientovaná na vztah. Pro něj je důležitější, aby v práci byly dobré vztahy než odvedená práce. On uvažuje stylem ,,Já nevím, jestli pro ně chci pracovat, když jsem pro ně jen číslo v počítači, proč bych tu měl být, když se ani nezeptají, jak se mám." O něm se tvrdí, že nic neřeší, ale to není pravda, jen to není vidět skrze tu uzavřenost. Je pravda, že jsou krapet pomalejší, jako cena emoční stability, všichni kolem něj půl hodiny šílí a empatický typ zaznamenává, že se něco děje. Oni mají neviditelné anténky a pozoruje, že teď byla uražena Maruška a teď už i Petr, neřekne to, ale vidí to a myslí si to.
Tento typ chce být mezi lidmi, zdravotní sestra, psycholog, učitel. Jako psychologové jsou super, položí nepřímou otázku a ještě jsou schopní a trpělivý si vyslechnout celou odpověď.

Kreativní typ, to je typ který skvěle improvizuje, to je typ, který je věčné dítě, z jedničky vám udělají tisíc, udělá nemožná, skloubí neskloubitelné. Tento typ je pravý (otevřenost) na vztahy. Ten se hodí do televize, do marketingu. Ta jeho kreativnost, je ale něčím zaplacená, a to tím, že se hůř soustředí a rychleji zapomíná na věci.

Předpokládám, že ho všichni znáte, tohle je čistý vyhraněný sangvinik.
Tady máte druhého.

Jak komu zadat práci?

Každý z nich má komunikačně jiný styl, jak je víc ochotný splnit úkol, který mu zadáte. Samozřejmě, je třeba, aby jste si byli jistí, že ten člověk je opravdu daný typ osobnosti, aby to nemělo úplně opačný účinnek.

Dynamický typ - cíl, hranice - Pokud přijdete za cholerikem a budete chtít, aby třeba zalil zahradu a začnete: ,,Víš Pepo, je třeba, aby jsi zalil zahradu, dívej, my tam máme dvě konvice, jednu plastovou a jednu kovovou, ta kovová je zrezlá, tu radši neber, tak vezmi tu plastovou, určitě vezmi dešťovou vodu...." Už teď to dělat nebude a nebo bude s nechutí. Musíte takhle:
,,Pepo, zalij zahradu (cíl) a použij dešťovou vodu (hranice), jinak si to dělej, jak chceš." On si prostě na ten postup chce přijít sám a nemá rád, když ho zdržujete tím, že mu dáváte zbytečné vysvětlení, si to udělejte sami, když k tomu máte tolik keců - takhle uvažuje on.

Empatický typ - Jak? - Emaptik si, přijde domů a na stole je lísteček ,,Zalij zahradu." Jak na cíl reaguje on?
,,A jak tu zahradu mám zalít? Někdo používá dešťovou vodu, někdo ne, protože je prý špinavá, někdo zalívá cibuli, ale někdo zase ne, protože říká, že cibule pak shnije, vím já, jak to chce? Když tu cibuli zaleju bude řvát, že shnije, když ji nezaleju bude řvát, že jsem se na to vykvák."
Jeho napadá 289 způsobů, jak zalít zahradu, a proto chce ten návod. Je vztahový typ, on vám dává benefit, ať si vyberete, jak to chcete vy. On nemá rád, rozhodování.

Analytický typ  - Proč? Výsledkový typ, potřebuje vysvětlení proč to má dělat. On potřebuje, aby jste řekli něco ve stylu: ,,Karle víš, potřebujeme, aby jsi prosím zalil zahradu, my musíme být ve dvanáct u toho právníka a dvanáct je ideální čas na zalití, když to zalijeme až přijdeme, tak se to může spálit, mohl bys prosím to zalít ty?" Rozhodně použít zdvořilost a vysvětlit, proč to má dělat. To není, že když mu nedáte pádný důvod proč, tak to neudělá, ale jde o to, aby on se cítil lépe, on to prostě chce chápat, proč to má dělat.

Kreativní typ - Po kouskách - Pokud přijdete ke kreativnímu typu a řeknete: ,,Tady máš zadání na semestrální práci, musí to mít 80 stran a máš na to měsíc, tady máš podklady, jak to má být a tady důležité informace, a teď dělej jak umíš." Tak za měsíc nic mít nebudete.
Musíte jako s dítětem (přeháním) ,,Teď tomu uděláme nožičky, a teď tomu přikreslíme sukýňku, teď vlásky." On potřebuje, aby to byla zábava a aby to nedostal celý cíl najednou. Jinak ho to zabíjí.





























Urgování

Tady to rozdělíme zas jen na levo a pravo. Ve zkratce - Levou neurgujte, pravou urgujte (mile).
Levá strana bere urgování, jako urážku. Oni to berou, jakože si neumí uhlídat své povinnosti. 
,,Už to máš tu tabulku? Furt se ptá, dal termín do příští středy, tak proč se mě v úterý ráno, ve středu ráno, ve čtvrtek ráno ptá, jestli už mám tabulku? Až to budu mít, tak to budu mít, jako kdybych si já své povinnosti neuměl uhlídat, jako kdybych já někdy na něco zapomněl!"
U nich můžete hlídat, v jaké to je fázi, ale ne klasicky urgovat.

Pravá strana si urgenci nebere, jako urážku, protože oni to mají podepsané tím lovem. Jim je jedno, co jste jim řekli, důležité je co je teď. ,,Jó tabulka, jó excely, jasný hned jdu na to!"

Obě strany mají v mozku určitý klíč, jak berou úkoly. LIFO a FIFO (last in, first out, first in, first out) Pravá strana je Lifo - Když mají hromadu úkolů, tak jdou od toho, co jim přišel poslední, ten je v aktuální paměti, pach čerstvé krve - ,,Šustí v křoví, ah, teď to neslyším, honem, tamhle za stromem!" Kam skočí? No, za strom, tam kde je nejaktuálnější stopa, tam jde.

Levá strana bere úkoly FIFO. Když vaříte tu drogu z 86 bylin, je důležité zachovat technologický postup. Když zaměníš krok 1 s krokem 2, máš velký problém. Bere úkoly, tak jak přijdou bez ohledu na důležitost. Nesmíte za ním přilítnout jako drak a chtít to, když jste mu to dali 58/59. Jste v pořadníku.

Jak tedy zařídit, aby náš úkol dostal přednost?
Na pravo urgencí. Když mu zadáte v pondělí úkol, tak cca ve středu ho připomeňte, za ty dva dny na něj napadalo už pár úkolů a je potřeba ten náš vzít a zas ho dát na první místo.
Na levo to vysvětlete. ,,Hele, já bych ty tabulky potřebovala upřednostnit, já potom to musím taky ještě zpracovat a pak to ještě musím analyzovat s tím programem a oni na mě tlačí z vedení s tím a chcete mít do pozítří, mohla bys to udělat prosím hned?"
,,Jasně, ono to hoří chápu, tak jako radost z toho nemám, ale uvidím, co se dá dělat." - Tím říká ano.

Jenže je tu problém, že toto lidi nedělají- Pravá uvažuje takto: ,,Já mu to radši připomenu, já sám mám radši, když mi to někdo připomene, tak já mu řeknu, ať ví." Chyba, když to nesnáší, ale on je přece slušný.

Levá: ,,Nebudu mu to připomínat, sám to nesnáším, když mi furt stojí někdo za zadkem, má tam ten termín, já mu radši vysvětlím ať ví." Chyba, když to nesnáší, ale on je přece slušný..

Příklad: Karel z leva posílá materiály Pepovi z prava. A říká si: ,,Hele, tak já mu dám ten termín, co jak nejdelší, já sám na tom pak ještě musím pracovat, ale ať vidí, že se snažím, že nežeru, tak já mu dám termín do pátku do 12 hodin, sám to musím poslat už pak hned v pátek večer, ale tak udělám. Já mu to raději v tom mailu vysvětlím."
A Karel jde spát spokojený s tím, že to vysvětlil, a že v pátek to bude. Je středa večer a Karel si říká: ,,No zítra, to je ideální čas, aby to poslal." Čtvrtek ráno, mail tam není a Karel začíná být nervózní. Čtvrtek odpoledne, mail tam není. Pátek ráno, v noci už nespal a mail tam není, ale nebude urgovat, řekl do 12h. Příjde z oběda ve 12:30 a mail tam není. Teď dostává to morální právo urgovat, což už tak mu je nepříjemné a volá tam. A dostane poslední kapku. Pepa zvedá telefon a na nadávání odpoví: ,,Tak proč jsi mi to nepřipomněl?"
V tuto chvíli z leva proběhne, tak špatná a neslušná komunikace, jak jen to jde a dost možná se to otočí proti němu.

Příklad: Pepa odchází z porady a má na notýsky 3 úkoly, které teď hned hodlá zpracovat. Kdyby jste ho připojili na detektor lži, tak to hlásí pravda, opravdu na tom jde dělat. Jenže cestou na záchod potká kolegu a říká: ,,Jejda, to jsou ty excely, co? Promiň, promiň, já jdu teď do kanclu a pošlu to." Pak jde do kuchyňky pro kávu a potká tam další kolegyni: ,,Sakra. Reporty, že? Já jdu do kanclu a hned to pošlu." Zapomene tam to kafe a jde do kanclu. Na klávesnici je lísteček, na který se podívá a řekne: ,,To mělo být do dneška?!" A jde na to. Kde jsou 3 úkoly, kde jsou excely, kde jsou reporty? (toto jednání je spíše sangvinik než cholerik)
Nemějte jim za zlé, že dělají na něčem jiném. Oni dělají, jen na něčem jiném.

Děkuji vám za přečtení! Rozhodně ještě v typologii nejsme u konce. Mám na seznamu ještě pár věcí, které chci rozebrat a v případě, že něco vypozoruji z jiných, co se osvědčí, tak o tom pak někdy taky budu ještě psát!
Pokud máte dotaz, napište ho na email: my-dream-world@seznam.cz
Mr. X