Ahoj,
dneska jsem tady s takovým tématem, o kterém si myslím, že by mohl většině z vás hodně pomoct. Tímto tématem je ,,Naučte se říkat ,,Ne."" Určitě to znáte, když po vás někdo něco chce a je úplně jedno, jestli to je někdo z rodiny a nebo to je v práci, a vy máte splnit nějaký úkol, do kterého se vám zrovna moc nechce, ale neumíte říct "ne", a tak i přes všechen ten odpor, to uděláte. To může mít katastrofální následky, pokud se to nenaučíte, mohou vás i vyhodit z práce. Co tedy s tím? Pojďme na to.

Vymezení hranic

Co tím chci říct? Vy si musíte uvědomit, co chcete a co nechcete. Určitě každý z vás, kdo kdy šel poprvé do práce ať už brigádně ke škole, a nebo do první práce po škole, tak vám rodiče řekli: ,,Vydej ze sebe všechno! Opři se do toho, ať vidí, že snažíš, udělej všechno, co budou chtít!" Tohle nikdy nedělejte.

Příklad: Maruška zrovna dodělala školu a dostala práci v jedné firmě. Maminka na ni apelovala, aby dělala všechno, co se po ní bude chtít, aby vypadala, že není lenoch. A tak Maruška přichází první den do práce a dostává jen pár úkolů, aby viděli, co v ní je. Maruška ze sebe vydá co může a všechny úkoly splnila perfektně.
Druhý den dostává další balíček úkolů, opět v rozumných mezích, ale třetí den přijde do práce a šéf ji říká: ,,Maruško, prosím Vás, nám odešla Petra na nemocenskou, mohla by jste vzít nějaké její směny a mít přesčasy?" 
To zatím Maruška unese, sice už nemůže chodit na tu jógu, kde vždy po práci jde, ale fajn, musí ukázat, co v ní je. Měsíc to takto funguje a pak přijde znovu, už je osvědčená a ke svým běžným úkolům, k Petřiným úkolům dostává úkol, aby udělala prezentaci na nějaké téma, na školení, to je k přesčasům další přesčas, protože nemůže stihnout udělat své úkoly, úkoly kolegyně a ještě prezentaci. Ale dá to.
Za týden přijde znovu, už je z těch přesčasů vyřízená a přijde do své kanceláře a šéf ji řekne: ,,Hele moje asistentka má dovolenou, mohla bys ji zaskočit?" Takže Maruška musí zvládat svou práci, Petřinu práci, přesčasy a nyní další přesčasy na práci asistentky, ale na to už nemá a bouchne. A bude řvát, že takhle teda ne a ozve se tak blbým způsobem, že hůř to nejde, protože se můžeme vztekat a můžeme myslet, ale nemůžeme dělat obojí najednou. A Marušce sníží plat, protože byla drzá.

Jenže teď vám to napíšu z opačné strany.
Ten šéf ráno přijde do práce a svým zaměstnancům říká: ,,Lidi, přijde mezi nás jedna studentka, má čerstvě po škole, potřebuje nějakou praxi a zkušenosti, tak ji to místo dáme, když to nepůjde, tak ji prostě vyhodíme a najedeme někoho s praxí."
Petra odchází na nemocenskou a šéf na poradě říká: ,,Hej ta holka je fakt šikovná, má svou práci, teď zvládá i práci Petry a má pořád efektivitu, nestěžuje si, hele dáme ji ať nám udělá tu prezentaci, ať neřekne, že ji nedáme ani šanci se předvést."
O měsíc později odchází asistentka, šéf na poradě: ,,Hej tak ta Maruška, to asi nepůjde. Normálně přijdu k ní do kanceláře, ona si tam vypisuje papíry, minule tu prezentaci udělala bezchybnou, tak jsem si řekl, že tu asistentku dám ji, ať vidí, že jsem na ní pyšný, jak dobře pracuje a jak to zvládá, ty ona ti na mě začala tak řvát, to není normální, ta musí mít nějaké problémy doma."

Když ukážete, že se dokážete osvědčit, tak to funguje i doma. Když jste se stěhovali s manželem, bydlíte první den spolu, takže nevíte, co jeden od druhého očekávat, co se týče domácích prací a on se bude chtít osvědčit a udělat vám radost a vypere. A to "neměl" dělat, protože vy ženy si řeknete: ,,Aha? Takže on umí naplnit pračku a vyprat? Aha, dobře." A už bude prát napořád. Samozřejmě, opět to berte s nadsázkou.

Vidíte, jak je důležité se ozvat, že Ne v tu pravou chvíli a ne až, jak nám dají tu poslední kapku?

Proto vám nabízím fintu, jak si hranice vymezit. Vezměte si obyčejnou tužku a papír a napište si na všechno, co se vás po chce, ať už v práci nebo doma, prostě vytvořte si takový seznam. Potom si vezměte zelenou a červenou a začněte podtrhávat. Říká se tomu semafor, protože my umíme říct "ne" na jasnou červenou.
,,Prosím tě, Maruško, tady máš zbraň vidíš toho chlapa z okna? Zabij ho a dělej než ti uteče."
,,Ne, já udělám hodně, ale zabíjet prostě nebudu, tak mě třeba vyhoďte, ale zabíjet nebudu."
Jasná červená je prostě ne a postavte se třeba na hlavu, tohle já dělat nebudu. A zelená je jasná ano, i když to dělat nechci, ale tu práci chci a až tolik mi to nevadí, a tak jdu a udělám to. Problém jsou totiž ty oranžové a my potřebujeme z těch oranžových udělat jasnou zelenou a jasnou červenou. Ty oranžové jsou takové to ,,Jejda, no já nevím, jako nelíbí se mi to, je mi to proti srsti, ale tak jo no." ,,No, jako nevím, jako jo tu práci chci, no tak teda jo." Vidíte, co je jasná zelená a co jasná červená?
Z semaforu, který jsem dal do obrázků udělejte tento:
Potom, když si to takto rozdělíte, tak pro vás bude o facku snažší, aby jste řekli "ne", jasná červená a jasná zelená. Je možné, že v průběhu nějakých let, opět, ať už v tom osobním životě nebo pracovním, tak se vám ty barvy budou měnit, ale důležité je prostě nemít tam ty oranžové, to je to, co nás vycucává.


Jak komunikovat?

Taky mám fintu, jak komunikovat, když chcete říct "ne" - Dostali jste úkoly navíc a vám se to nelíbí, jak tedy na to? No, pokud žijete v takovém tom domnění, že když budete vysílat signály, že si toho někdo všimne, tak vás mohu ujistit, že nevšimne.
Pokud budete chodit, jako horká kaše kolem svých kolegů nebo členů rodiny a budete vypouštět obláčky nervů a tvářit se jako nervák a pouze házet poznámky: ,,Jasně přidejte mi práce, mám ji totiž málo." ,,Jasně běžte si všichni domů/ven já to tu dělám, já život nemám." A podobné srandy, tak si všichni z toho nevezmou to, že by vám měli pomoct nebo ubrat práce, ale to, že jste nervní, že nemáte náladu, že jste vstali blbou nohou.
Proto by jste měli (chápu, že doma se to bude aplikovat hůř, ale věřím tomu, že si najdete nějaký způsob, jak to udělat) přijít za tím šéfem a říct: ,,Dobrý den, prosím Vás, mám něco na srdci, ale není to věc, kterou bychom měli řešit tady na chodbě nebo na kávičce v kuchyňce, toto je potřeba řešit schůzkou, můžete v pátek?"
Hlavně vás nesmí napadnout, mu do pátku říct, co chcete řešit, ten šéf samou zvědavostí nebude spát, a my to neděláme z toho důvodu, že jsme hyeny a chceme ho v tom vykoupat, ale pokud mu to prozradíte, tak to dopadne takto:

,,Můžete v pátek?"
,,Prosím tě, tak mi to řekni, co potřebuješ, co budeme řešit?"
,,No, jde o ty úkoly navíc."
,,Prosím tě, to jsme už řešili, tam není co řešit, čau."

A nic neuhrajete. Proto, když do vás bude hlodat, což s 99% jistotou bude, tak mu nabídněte dřívější termín, ale položte to jako otázku. ,,Tak dobře, tak co ve středu? Můžete?" Těmi otázkami dáváme najevo, že my o tom podvědomě rozhodujeme, jak to bude. A buďte odhodlaní a stůjte si za schůzkou v moment, kdy budete nejistí, tak šéf to vycítí, dojde mu, že jste nervózní a nejistí, tak ví, že s trochou manipulace do vás může vrtat a nakonec vás zlomí.

Dejme tomu, že teda máme tu schůzku, jak komunikovat na ní? Nemluvme v minulosti. Když budeme mluvit v minulosti, tak ta druhá osoba si to vezme jako urážku.

Příklad: ,,Děkuji, že jste se se mnou sešel, prosím vás, vy jste mi napařil další úkoly a já nejsem schopná to zvládat." Vy mu tímto dáváte najevo "Je to tvoje chyba, tak se starej."
Proto mluvíme v budoucnosti: ,,Děkuji, že jste se se mnou sešel, chtěla jsem řešit, že já tam teď mám nějaké ty úkoly navíc, myslela jsem si, že to bude v pohodě, ale nezvládám to splnit, nestíhám je, bojím se, že v do příštího měsíce, to už neustojím. Šlo by to nějak přeorganizovat?" (zase otázka na konci)
Po celou dobu schůzky dávejte i otázky, takové aby jste se ujistili, že ho neurážíte, že mu nedáváte sežrat, to že vám napařil moc úkolů.
,,No já vím, že vy toho teď máte hodně, to nebudete věřit, co se stalo mně...." 

Samozřejmě nemohu slíbit, že to bude na 100% fungovat, samozřejmě se může stát, že to nezabere, ale touto technikou vám roste to procento, že to klapne.

Co ovšem je v komunikaci ještě důležité, je obličej a tón. Pokud budete říkat: ,,Prosím tě, omlouvám se, ale tohle ne." Je rozdíl pokud to řeknete mile a pokud to řeknete arogantním tónem, i když věta verbálně je stejná.

Finta

Pokud se i nadále nedaří říkat "ne", tak mám fintu, jak zařídit, aby vás lidé přestali žádat. Projdete to, co pro něj uděláte. Než půjdete do práce, tak si nachystejte protipožadavek. Pak za vámi někdo přijde a řekne: ,,Ahoj, Maruško, mohla bys prosím za mě udělat ty tabulky? Nestíhám." Proč přišel za vámi? Protože to zkusil jednou, dvakrát, vidí, že vy "ne" neřeknete, a tak chodí dál.
A vy: ,,Jasně, hele, dej to sem, já to udělám, ale já zítra potřebuji odejít dřív, protože musím vyzvednout dítě ze školky a mně tu má ve tři přijít balíček, já vím, že končíš ve dvě, ale mohl bys tu zůstat a vyzvednout to? Já ti za to udělám ty tabulky."
Všimne si, že za to bude muset něco dělat a druhý den už nepřijde. Maximálně to zkusí ještě jednou, dvakrát a vy pokaždé budete mít protipožadavek, tak půjde hledat jinou oběť, která nebude umět říct "ne".

Důležité, pokud vás někdo vás někdo vytočí, tím, že pořád něco chce, a on vás naštve jen tím, že vleze do vaší kanceláře, tak NESMÍTE NA NĚJ VYJET HNED. ,,Co zas chceš?" 
On pak půjde a bude o vás vykládat: ,,Ty hele, já jsem za ní přišel, ona ještě ani nevěděla, co chci a už po mně řvala ve dveřích, tam to bude osobní."
"Ne" můžete říct o pár sekund později. Vleze vám do té kanceláře, tak vstaňte a jděte mu na proti, pokud zůstanete sedět a on nad vámi bude stát, tak jste se sami postavili do nezvýhodněné pozice, takže jděte mu na proti a řekněte: ,,Ahoj, copak, co potřebuješ?" Medovým tónem. ,,Tabulky." ,,Ne! A ven!" a vymydlili jste mu tu zbraň "je to osobní" z ruky.


Ne

My si totiž musíme hlavně uvědomit, že my neodmítáme toho člověka, co nám zadává úkol, ale ten úkol. My si potřebujeme uvědomit, že tím, že řekneme "ne", tak vlastně řekneme "Hele, jsi fajn člověk, rád/a ti vždy pomůžu, ale teď ne."
Toto funguje jako nákladní loď, pokud dáte na nákladní loď jednu bednu, tak bez problému ten svět přepluje, ale pokud tam nasázíte sto tun nákladu, tak se v půlce potopí, tak samo vy, když na sebe vezmete sto padesát úkolů, tak se zhroutíte. My musíme umět říct "ne".

Oni to kvůli vám ocení i jiní, všimli jste, že když vás to v té práci neštve, že po vás nejsou vyžádány požadavky, které nemůžete plnit, tak tam přijdete jako chodící láska? ,,Ty nemáš ty tabulky? To nevadí, tak to uděláme dneska."
A jindy přijdete jako chodící smrt? ,,Ty jako nemáš tabulky, no to si děláš srandu?!"

Děkuju vám za přečtení.
Pokud máte nějaký dotaz napište ho na email: my-dream-world@seznam.cz
Mr. X